Martina

Já se v tom plácala hrozně dlouho.


Začalo to tak, že jsme se potkali na dovolené. Z jeho strany to bylo rovnou „over the top“. Tisíce sms, ve kterých psal, jak jsem nádherná a podobně. Bylo to prostě hrozně přehnané, takhle se většinou normální lidi nebaví. Možná to měl být takovej první ukazatel. Je fakt, že já, když jsem se pak snažila z toho sama vyhrabat, tak jsem toho hrozně moc přečetla a on byl prostě psychopat narcista a typickej příklad toho, jak tě chce namotat do sítě a manipulovat, a jediné, na čem se vlastně živí, je, že se snaží vyvolat nějakou reakci. Nějakou emocionální reakci a tu samozřejmě vyvolá ze začátku malá věc. Jenomže tím, jak se stáváš vůči těm věcem odolnější, tak je to násilí a psychický teror čím dál horší. Protože on samozřejmě chce vyprovokovat reakci, takže ze začátku to bylo fakt všechno hrozně růžové. Žiješ v tom, že máš nejlepšího chlapa na světě. Píše ti, jak jsi krásná, úžasná, že nikdy nikoho takového nepotkal a že si tě chce vzít, jak tě hrozně miluje a takové věci. Pokud jsi ženská, tak tě tyhle věci hrozně nakopnou. Tohle chceš prostě slyšet. Nepřemýšlíš nad tím, že to asi není úplně normální.


Potkali jsme se na dovolené na Srí lance. Viděli jsme se tam jenom tři dny. On byl samozřejmě okouzlující, šikovnej, skvělej v posteli. Nosil mě na rukou. Říkám ti, já jsem byla jak princezna. Byla jsem z toho hotová, protože takovej chlap v Čechách není, nebo spíš jsem takového nepoznala. Byl upravenej, voněl, měl vkus a byl vtipnej. To tě prostě setne. Říkáš si: „Wow, co to je…“. Princ na bílém koni. Odletěla jsem domů do Anglie a za měsíc jsem letěla zpátky na Srí lanku. Tam jsme strávili dva týdny. Já byla v sedmém nebi. Bylo to naprosto luxusní, žádné projevy nějaké agrese, žádná žárlivost, spíše ta přehnaná pozornost. On pak se mnou odjel do Anglie a zůstal tam 3 měsíce. Tak jsme měli takovej vztah. První rok a půl byl úplně v pohodě. Až jsem byla dostatečně závislá, nějak to poznal, tak začaly takové ty malé manipulace jako: „Nos rozpuštěné vlasy! Nebav se s těma lidma!“ Byly to prostě malé věci. Uděláš to, protože chceš, aby byl spokojenej.

První facku jsme dostala asi po tom roce a půl. Nedokážu říct důvod, vůbec si ho nepamatuji. Vím, že jsem mu utekla a on mě chytil za tričko, lidi na nás koukali a on, ať držím hubu. Poprvé mě zmlátil, když jsme byli doma v Marlow a dívali jsme se na film a já řekla, že se mi líbí Keanu Reeves. Tož to byla hrůza. On úplně vyletěl. Jak se mi může líbit jinej chlap a já mu řekla, ať se uklidní a dá mi pokoj a on mi jednu vrazil. To bylo poprvé, a pak už to bylo jen horší a horší. Narcista dělá to, že ti ukáže ráj, a pak ti ho postupně bere a ty se ho snažíš dostat zpátky. Takže ty pak uděláš cokoliv, co ti řekne. Snažili jsme se, aby dostal vízum a mohl být se mnou v České republice, tak jsme se vzali. On ho ale nedostal, tak jsme lítali za sebou a každá ta dovolená byla horší a horší. Na jedné té dovolené mě zbil tak, že jsem mu po 3 dnech utekla. Našel si jinou ženskou a pořád o tom lhal. A já vlastně nevím, proč to chtěl udržovat se mnou. Možná mu to zvedalo sebevědomí. Já samozřejmě stresovala, a když jsem se zmínila o ní, tak jsem dostala namláceno. A pak už to byla hrůza. Já třeba za ním dojela na dovolenou a on mě domlátil tak, že jsem se nemohla zvednout z postele. Modřiny po celém těle, rozraženej ret, krvácela jsem z pusy. Chápeš, je to člověk, do kterého jsi zamilovaný, a on ti něco takového udělá. On měl bílé triko a já mu ho celé zakrvácela. Ráno jsem se vzbudila a nemohla jsem se ani nadechnout. Všude jsem měla modřiny a on se na mě podívá a říká: „Co to máš za modřiny?“ Prostě úplné psycho. Ještě mi na to dával horké obklady, prostě nevíš, co to má znamenat. A takhle je to pořád dokola.

No a pak už to ani není o lásce a ty jen chceš, aby se znovu vrátilo to dobré. Nebyl to jen fyzický teror, dělal mi i psychické nášupy. Říkal, jak jsem neschopná, odpoutala jsem se od přátel a od rodiny. Oni mi říkali: „Kašli na to, odejdi.“ Čím víc to říkali, tím víc jsem jim říkala, že to nechci slyšet, já to přece nějak vyřeším, já jsem silná. A pak ti spousta lidí řekne, ty jsi taková odvážná a silná ženská. A ty se díváš do svých očích a říkáš si, že jsem slaboch, nedokážu odejít od někoho, kdo mi dělá takové hrozné věci. Všechno se to hrozně bije a mně pomohlo, že jsem si nastudovala hodně knížek. On byl fakt sociopat. A já, když četla ty příběhy žen, které měly úplně stejné příznaky, tak jsem si řekla, že pokud to fakt neutnu, tak se ten člověk nikdy nezmění. A jednou mě prostě zabije.

Tak jsem přijela do Česka, chodila na terapii a prostě jsem to léčila jako regulérní závislost. Každej den je novej den a nebudu na to myslet, nebudu koukat na jeho facebook. Prostě tak, jako když odvykáš od cigaret nebo heroinu.

A stejně jsem se k němu na 3 měsíce vrátila, když jsem přiletěla zpátky do Male. On byl samozřejmě ženatý. Za mnou chodil sem tam, a přestože jsem na tom byla psychicky lépe, stejně jsem se do toho nechala znova zatáhnout. Tvrdil, že bude se mnou, jí tvrdil, že se mnou nic nemá a vygradovalo to tím, že jsem v noci dostala nakládačku na ulici. Jeho kamarádi jen koukali, jak mě mydlí. Šla jsem na policii a podala trestní oznámení. No pak se to stalo ještě jednou, a pak přišel ke mně domů a dal mi nůž na krk. A to byla poslední kapka, kdy jsem si říkala, že mě příště zabije.

On mě prostě chytil a dal mi nůž na krk. Já si myslela, že je to konec, že mě podřeže. Jeho kamarád seděl na gauči u mě v obýváku a hleděl na to.

To byla poslední kapka, kdy jsem si řekla: „A dost!“ Šla jsem znovu na policii a nechala si vystavit „restriction order“. Což znamená, že kdyby se přiblížil, tak jde do kriminálu.
Víš, jak hodně mě zbil, jednou mě málem utopil, ale nůž na krku je hodně divnej pocit.

No pak se to všechno nějak uklidnilo a on mě nechal na pokoji, protože policie kontaktovala i jeho.
Dva roky jsem se v tom plácala.
Psychopat, má jinou, celá rodina mě odrazovala a ty máš stejně klapky před očima.

Já chodila na terapie intenzivně a to tě naučí mít se znova rád. Odpustíš sám sobě. Má to i hroznej dopad na rodinu. Lidi to vidí, máš modřiny, vymýšlíš si a lidi to stejně poznají. Já po té terapii nebyla už úplná oběť, ale stejně jsem se do toho nechala zatáhnout znovu. No a až ten nůž na krku byla úplně poslední kapka.

Já se z toho dostala tak, že jsem na sobě začala pracovat, změna prostředí, nové zkušenosti, jiná práce, terapie. Na prvním sezení jsem jen dvě hodiny brečela. A postupně krok za krokem se vrátíš k tomu, kdo jsi. Protože pak nastoupí deprese a to tě nebaví nic. A tak, jak se dítě učí chodit, tak ty se učíš znovu žít. Je to dlouhá cesta. Mně to trvalo skoro dva roky, než jsem se z toho nějak vyléčila.

No a teď si říkám, že pokud jsem přežila tohle, tak už přežiju všechno.

Akorát nevím, jestli dokážu mít delší vztah, protože vidíš první signál a jdeš pryč. Protože komu jinému věřit než sobě. Tak uvidíme…

1 komentář: „Martina

  • 18. 1. 2020 (16:48)
    Permalink

    Fascinovaně zírám, jak MOC se člověk nechá zmanipulovat a nevidí ZJEVNÉ ubližování ze strany svého milence. Je dobže, že se nakonec dala na terapie – z mé zkušenosti terapie zase tak moc odlišné od „rozhovoru s dobrými rozumnými kamarády“ nejsou, ale „pacient“ je prostě tak nataven, že jim „věří víc“, protože „přece kamarádi jsou blbí a říkají nesmysly“.

    Každopádně jsem si to přečetl po přečtení příběhu její matky a poněkud mě zarazilo mámino zakončení příběhu, které se neshoduje se zakončením Martiny. Tudíž jsem zvědavý kdo má aktuálnější info – předpokládám že (bohužel) maminka, a dcera nakonec do toho spadla znovu odjezdem do zahraničí?

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *