Lucie

Já, moje máma a babička jsme si vždycky vybíraly chlapy strašné agresory – magory, choleriky.

Máma vyprávěla, jak jednou babička dělala čočkovou polívku a nedala do ní salám. A děda celej ten hrnec vzal a prostě ho po ní hodil.

Můj táta byl úžasnej chlap. Máma mi vyprávěla, že když se seznámili, tak byl naprosto skvělej. Jenže pak začal podnikat. To mi byly tak 4 roky. Ty prachy mu trochu vlezly na mozek. A i to, že s ním část lidí vyjebávala, se na něm asi podepsalo. No, a stal se z něj fakt magor, kterej je z něho dodneška. Já třeba nezapomenu, jak mě moje máma a babička učily ve 4. třídě matematiku. No a já jsem taková, že když mi něco nejde, tak jsem z toho ve stresu a začnu si myslet, že jsem blbá a tak.

Táta vzal tu největší vařečku, co byla doma, a tak strašně mě zmlátil, že tu vařečku přelomil. On nemířil ani na zadek, ale na ledviny. Doteď si pamatuju, jak jsem ještě měsíc potom močila krev. A v ten moment se to ve mně zlomilo. Už to není můj táta, říkám mu otec.

Měla jsem v té době fakt dlouhé vlasy, pod zadek. Byla jsem na ně hrdá. A v ten den, kdy se to stalo, jsem si vzala ty dětský zakulacený nůžky a celou noc jsem si stříhala vlasy na ježka, protože on mi ty vlasy chválil a říkal mi princezno. No a postupně začal podvádět moji mámu, a když se s ním začala hádat, tak ji fyzicky napadnul. Nás s bráchou liskal jak psy. Stačila blbě řečená věta. Jednou jsem na Vánoce vysávala a jemu se to nějak nelíbilo, tak mi skoro zlomil ruku. Brácha utekl z baráku v 17, protože už toho měl dost.

Můj otec mi v 16 řekl, že ze mě nic nebude, ani uklízečka, maximálně tak kurva, protože jsem pěkná. Proto možná občas fotím. Táta mně vlastně nadával do kurev, do děvek. Pamatuju si, jak takto nadával i mojí mámě. Když začala brečet, tak jí vrazil facku. Já se odstěhovala z baráku v 18, protože můj otec řekl, že mě nebere jako dceru, a že se těší, až mě vydědí. Moje máma je tak zpracovaná, že od něj neodejde, protože táta jí řekl, že jestli se s ním rozvede, tak zůstane bez koruny a udělá z ní úplnou nulu. Moje máma ani nesmí nikam chodit a nemá kamarádky. Dokonce nemůže na kafe skoro ani se mnou.

No každopádně, přežila jsem různé vztahy, ale jeden je fakt hraniční. Kdybych ho potkala na ulici, tak jsem schopná strhnout volant a přejet ho. Já se snažila být, teda teď už míň, takovej světlonoš. S každým rokem je to horší, začínám mít deprese a vlastně netuším, proč mám žít. Mně bylo 16 let, byla jsem plná optimismu, ale pamatuju si, jak jsem ještě v 15 byla schopná sežrat 2 krabičky paralenu a zapít to půllitrem slivovice, abych se zabila. A skončilo to tím, že jsem si chtěla podřezat žíly, to jsem sama sobě liskla a řekla si: „Kurva, prober se!“

Ne, že by mě nebavil život, mě baví život, ale už na to nemám sílu a energii.

No, abych se vrátila k tomu borcovi. On měl nějaké problémy a já se mu snažila pomáhat. Vypadalo to, že se to fakt daří. Měli jsme spolu jet na koncert, každej z jinýho města. Mně bylo 16, on byl o 5 let starší. Já vlastně dodneška nevím jeho příjmení. On se tam hrozně ožral, a pak se jelo ke mně. Spal v pokoji pro hosty a já nevinně u sebe v pokojíčku. A on došel, jestli si může lehnout ke mně. Já mu řekla, že jasně, že jo. Neviděla jsem v tom nic divného.

Tak si ke mně lehnul a začal mě osahávat.

Já mu řekla, že ne. No naši ten víkend nebyli doma a brácha někde v prdeli.

Dodneška si pamatuju, že bylo jedno, jak hlasitě jsem řvala.

I tak si vzal, co chtěl.

Jako já bych byla schopná o panenství přijít třeba i o pár let později.

Pamatuju si, jak to skončilo všechno.

Otočila jsem se k němu zády a brečela celou noc.

A pak, když jsem se ráno probrala…

Kurva, kolik té krve tam všude bylo!

Možná proto nevnímám intimitu jako intimitu, nic to pro mě neznamená. A vlastně teď, když mám nějakej vztah, tak v moment, kdy cítím, že se zamiluju, tak to radši ukončím.

A tak to mám pořád. Teď mám přítele, kluka, kterej je fakt super, ale stačí malej podnět jako teď v sobotu a já ho prostě poslala do prdele. Ale pak jsem došla domů a podlomila se mi kolena a začala jsem hrozně brečet. Nevím, co s tím teď. Snad to vyřeším. Moc mi na něm záleží.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *