Příběhy

Věra

Já, když jsem se seznámila s tím mojím, tak to spolu nějakou dobu chodíte a je to parádní. Vůbec žádné známky násilí, ani ve snu by mě nenapadlo, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Byl úplně v pohodě. Já byla mladá holka a vztahy před ním jsem de facto neměla. Táta umřel brzo a byli jsme tři sourozenci. Máma nás držela hodně zkrátka. Diskotéky a tak vůbec, a vlastně, abych se dostala někam jinam taky ne, jen učňák a dom, tak jsem začala dělat hasičinu. No a tam jsem se s ním vlastně potkala. Chodili jsme spolu, byla to pohoda, a když byla svatba, tak jsem si o hodinu prodloužila svobodu, protože když mě maminka vezla na svatbu, tak do nás vlítlo auto. No možná to mělo být varování: „Hele bacha, to není to pravé ořechové.“ No ale, když je člověk zamilovanej… Takže pak všechno proběhlo, jak už to na svatbě bejvá a všechno bylo v pohodě.

Pak jsem otěhotněla a ještě bylo vše v pohodě, i když něco malého. Byla jsem v práci a chytly mě záda. Složila jsem se u dveří a on mně vlastně vůbec nepomáhal. Ale řekla jsem si: „Jo, je po službě, tak je unavenej.“ Člověk nad tím neuvažuje, že by stejně mohl pomoci. No, během těhotenství začal víc chodit do hospody, ale nesahal na mě nebo tak. Spíš jsem se musela spolehnout sama na sebe. Vlastně, když už jsem byla v pokročilém stadiu těhotenství, tak jsem třeba snášela desetikilové pytle s nepořádkem do popelnice, protože on tam nebyl.

No zhruba po třičtvrtě roce to začalo tak nějak skřípat. Přišel a řekl třeba: „Pojďme na to!“ No a já mu řekla: „Nezlob se na mě, ale po celém dni je člověk unavenej, nemá na některé věci chuť…“ Ale tak bohužel no…

No, jednou jsme si šli zapálit na balkon, protože kvůli malému se doma nekouřilo. On dokázal pálit tak, že když se před narozením malého kouřilo doma, tak to bylo, jak se říká, sekera by neproletěla, jakej to byl dým. No a nějak jsme se na tom balkoně trochu pohádali a on mě na něm zavřel. Já v noční košili. To bylo v zimě. No já myslela, že umrznu, on se zatím válel v obýváku na gauči a tak. Otevřel po 45 minutách. Tak se ho ptám, proč mně neotevřel, a on, že nevěděl, že jsem na balkoně. No a pak se to zhoršovalo. Je ale pravda, že to bylo, když byl opilej, což samozřejmě neomlouvám ten alkohol. Takže mě občas chytil po krkem tak, že jsem měla modřiny. To se stávalo, že jsem utekla takzvaně k mamince. Když se mě ptala, proč mám modřiny na rukách, na krku, tak klasické kecy, upadla jsem atd. Samozřejmě máma na to neskočila. Tak jsem přečkala tejden v bytě u maminky.

Pak přišel, omlouval se, že se to nestane, že ho to mrzí a já se nechala ukecat. No ono taky kvůli tomu dítěti. Protože jsem chtěla, aby mělo mámu a tátu. Tak jsme byli vychovávaní. A taky asi tím, jak mi brzo zemřel táta, tak jsem nechtěla, aby kluk byl sám. Tak se to nějak ustálilo a po dvou a půl letech jsem znova otěhotněla. No pak když klukovi bylo třičtvrtě roku, tak to začalo nanovo. Jednou v zimě, když jsem uložila kluky, tak jsem věšela prádlo a on došel v podnapilém stavu a na něco se ptal, nevím už, něco hledal asi. Tak jsem mu řekla, ať chvilku počká, že se podívám. No on mě chytl pod krkem a svalil mě na gauč a začal mě škrtit. Mezitím se ale objevil ve dveřích ten starší kluk, začal brečet a já v sobě vzala nějak sílu a odstrčila ho, aby to kluk neviděl. No ale byla jsem rozklepaná jak ratlík. Není to nic příjemného. Takže jsem s dětma zase odešla k mámě a samozřejmě se jako blbeček zase nechala ukecat. Tak to bylo chvilku v pohodě a on se mnou vedl kroužek. No jenže pak začal sahat zase po flašce a na kroužek se vykašlal. No já se upnula na moje děti a na ty z kroužku. Samozřejmě jsem doma všechno udělala, teplé večeře a tak dále, jenže agresivita rostla.

Řval po mně, napadal mě, měla jsem modřiny. V práci výmluvy, že jsem v kroužku tahala těžké věci, tak jsem se o něco opřela a mám modřiny.

No jenže potom mu umřel tatínek.

A tím to celé vygradovalo.

Začal třeba žárlit na svoje synovce. Ten jeden k nám občas jezdil, protože dělal v dopravě, a tak u nás přespával. Začal dělat scény, že s nima něco mám a tak. Říkám mu, jestli je normální, že by to mohli bejt moji mladší bráchové. A hlavně ještě, když jsou to jeho synovci.

Kluci už tenkrát byli větší, ten starší chodil do školy, mladší do školky. No přišel jednou domů kolem třetí a začal mě napadat, že jsem s tím synovcem něco měla. Tak jsem mu řekla, ať se uklidní, že jsou tu kluci. Reakce byla, že mě chytil pod krkem a rozbil se mnou balkonové okno. Mě to sklo pořezalo za ušima a trochu na rukách. Já se hlavně snažila kluky dostat pryč, protože ti u toho stáli. Pustil mě teda a já se skulila na zem. Ležela jsem mezi střepama, byla jsem bosky. On se odpotácel do ložnice a šel si lehnout. Já se to snažila uklidit. Kluci se klepali, brečeli a já s nima.

No, bylo pondělí a to byla vždycky schůze. Tak jsem sbalila kluky a utekli jsme do hasičárny. Tam viděli, jak se kluci klepou a já bledá jak stěna, pořezaná, tak se ptali, co se stalo. Říkám, že ho chytl rapl a vymlel se mnou okno. Tak mně řekli, ať se na to vyseru a rozvedu se s ním.

Jenže kam chceš jít, když nemáš kam. K mamince? Do dvoupokojáče? No tak jsem si řekla: „Né, dokud nebude sahat na kluky, tak to nějakým způsobem přežiju.“

Jenže on pak začal i na ty kluky šahat. To bylo jedno s druhým. Byl věčně v tahu. Já už jsem se ani neptala. Když jsem věděla, že má přijít opilej, tak jsem se sbalila a šla spát s klukama do dětského pokoje. To dal pokoj, ale když jsem byla třeba v obýváku, tak mu nějak přeplo a hned se začal ptát, kde jsem byla. A když jsem byla celej den v práci, pak vyzvedla kluky ze školy, vařila jídlo atd., tak si asi těžko můžu někoho najít. No z toho jsem měla podlitiny pod krkem, všude. V mezičase mu zemřel táta. Oni neměli úplně dobré vztahy, protože on byl prej taky trochu agresor.

Jednou, když byli kluci u babičky na prázdninách, protože si mezitím máma našla přítele, tak došel domů a napadl mě. Já utekla do dětského pokoje. Druhý den přišel pěkně opilej. Začal řvát: „Ty kurvo, ty děvko, ty se tu budeš pelešit?!“ Já na něj koukám, vůbec jsem nechápala, co se děje. Zařval, že mě vyhodí. Chytl mě za vlasy a táhl mě k balkonu. No já brečela, snažila se bránit, on mě mlátil u toho. Brácha mě naučil nějaké chvaty, ale v ten moment to nešlo. Snažila jsem se zapřít nohama, aby mě náhodou nevyhodil z toho balkonu. Protože jsem měla dva kluky a co by s nima bylo. Tak se mi podařilo nějak vysmeknout. Utekla jsem do koupelny a tam jsem se zamkla. On se sebral a odpotácel se do postele. Já opatrně otevřela dveře, jestli tam náhodou není. A najednou výstřel, rána jak z děla. Tak jdu do ložnice. On po tátovi zdědil nějaké flinty. Ležel na posteli a ve zdi díra jako prase. Já tam šla s představou, že uvidím rozprsknutej mozek. Vešla jsem tam a on tam ležel. Rozklepala jsem se. No nic se mu nestalo.

Když jsem viděla tu díru ve zdi, tak říkám: „To ne. To je poslední kapka!“

Tak jsem počkala, až usne a utekli jsme do bytu k mámě. Volala jsem jí, jestli tu nemůžem bydlet, že už sebe a kluky nenechám týrat. Naštěstí máma, jak se přestěhovala, tak měla volnej byt. On samozřejmě, ať se vrátím, ale to už nešlo.

Samozřejmě jsem na tom byla psychicky špatně a hrozně dlouho trvalo, než jsem podala žádost o rozvod.

Na první stání nepřišel, na druhé teda už přišel, ale byl hrozně arogantní. Takže u třetího stání nás během 5 minut rozvedli.

Kluci teda, proč nemáme tátu, tak jsem jim musela vysvětlovat a připomínat kolikrát je zmlátil atd.

No já na sebe nechala šahat jen proto, aby kluci měli tátu, ale to je největší pitomost.

Hlavně neposlouchat takové ty kecy, že to bude dobrý a podobně.

Protože to dobrý nebude.

Nikdy to dobrý nebude.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *