Eva

Já mám za sebou dva případy!

Ten první byl docela rychlý. Když jsme spolu začali chodit, tak bylo všechno zalité sluncem. On byl osobní trenér a já měla 18 let. Nejlepší postava, jakou jsem kdy měla. Poprvé jsem i fotila. No úžasné!

Pak začaly takové ty nevinné narážky typu: „Co to tady máš? Vypadalas líp. Holky z fitka vypadají líp.“ No a co udělá holka v tomhle věku, když tohle slyší? Přestane jíst. Takže já měla za den třeba jen jeden jogurt a myslela si, jak je to super. Nejhorší bylo, že z jeho strany pak přicházela chvála: „No vidíš, hned vypadáš líp!“ Takže jsem k tomu začala taky zvracet. I díky tomu, že jsem si tímhle problémem procházela už jako devítiletá. Zažívala jsem šikanu ve škole, protože mám celiakii, tak se ti smějou, že jíš jinak. Přestala jsem jíst a svačiny vyhazovala, jídlo doma taky a večer už jsem nevečeřela, protože jsem měla hodně oběda. Naštěstí si toho všimla doktorka, a tak mě učitelky ve škole hlídaly, abych jedla. Po téhle zkušenosti mi došlo, že když už zase zvracím, že je něco špatně. Paradoxně se se mnou pak rozešel on, a velmi rychle. On měl pocit, že má vlastnické právo. A když jsem se nad tím zamýšlela zpětně, tak on měl psa a na mě mluvil úplně stejně jako na toho psa: tady si sedneš, budeš dělat tohle a přijedeš tehdy atd. Dovolila jsem si jít na brigádu, protože jsem byla studentka. No najednou jsem si dovolila z té brigády jet domů. Vlastně nevím, co by se stalo, kdyby mi nezavolal a nerozešel se se mnou.

Když to začínalo, tak byl fakt nejskvělejší kluk na světě, ale jak se to rozjíždělo, tak nevím, co si myslel, ale začalo se to vlastnictví stupňovat a stupňovat. No, byla jsem mladá a pitomá. Jak se to ukončilo, tak jsem začala zase normálně jíst, přibrala jsem (smích), no a hned po něm jsem si našla druhýho kluka.

Tak to začalo být teprve zajímavé. Začala jsem chodit s kuchařem, což bylo perfektní. Milej kluk, vyvařoval, na dovolenou jsme spolu jeli k moři. Perfektní začátek hezkého vztahu. Akorát, jak dělal v té hospodě, tak se po šichtě rád opil.

A pak se z něj stával někdo jinej.

Jako ono se to těžko popisuje takhle, protože už je to fakt strašně dlouho. Ale prostě jsme spolu byli v hospodě. Já u pivečka, on několik vodek s kamarádama. Naházel peníze do automatu a prohrál. To ho naštvalo a začal být na mě sprostej. Tak já to nevydržela, sbalila se a odešla domů do vedlejší vesnice, protože to bylo kousek. A pak se to začalo stupňovat. A zase to majetnické právo: nepůjdeš tam, nedělej to, nemaluj se. Když jsem měla odjet se školou do Francie, tak to byl hroznej problém, co tam jako budu dělat. No, když bude v autobuse 50 holek, tak co tam asi budu dělat, že?

Pak byl ples. On měl po operaci kolene, takže na ples jít nemohl, protože měl hole, a to se jít nedá, natož tančit. No a já jsem si tam dovolila jít. Bylo nás tam asi 15 lidí, fakt velkej stůl, skvělá zábava. A najednou se tam objevil. Já na něj: „Čau, jak se máš?“ Jenže on se tam objevil už opilej. Viděl, že se tam skvěle bavím. A co bylo nejhorší, tak po 20 minutách se objevil můj kamarád, ať si jdeme zatančit. Polku! Kdyby ploužák, ale polku! Byla jsem zvyklá, že mě občas silně chytil za ruku a škubnul se mnou. Ale vždycky jsem to brala tak, že je opilej a že nezná tu míru. No, a když do něj kamarád žďuchnul, že takhle se s holkou nezachází, tak místo toho, aby to řešil s tím kamarádem, tak jsem dostala facku. Z jedné, z druhé, já se rozbrečela a utekla odtamtud, jak to nejrychleji šlo v těch podpatkách a šatech. Za chvilku za mnou přišla kamarádka, jestli jsem v pohodě a jestli to dělá často. Tak jsem jí řekla, že ne, že přes hubu jsem dostala poprvé. Ale ty úchyty, po kterých mám modřiny na rukách, že to bejvá hodně často. No a kamarádka na mě: „Proč s ním proboha ještě seš, když je to debil? To zavání něčím horším.“ A já jí řekla, že přece on takovej není, jen když se opije. Jenže on se opíjel každej druhej den. No trochu mi promluvila do duše a během toho rozhovoru mi řekla, že tam borec leží, že mu kluci rozbili hubu. Tenkrát se to ve mně zlomilo už tím, že přišla ta kamarádka, ať se proboha vzpamatuju.

On mi potom psal, omlouval se, objevil se s kytkou, 25 růží a já vždycky jéé, jenže pak mi to došlo a praštila jsem dveřma. Zkoušel to asi měsíc, a pak mě pomlouval, že mně dal jednou facku a že z toho dělám kdovíco, a že mi zaplatil dovolenou a měla bych mu být vděčná, že jsem mohla jet k moři.

Takže naštěstí jsem z toho vždycky vyklouzla tak nějak snadno a rychle. Poprvé mě pustil on a podruhé tam byla ta kamarádka a řekla mi, ať se vzpamatuju. Já ho měla ráda, on byl takovej fakt jenom opilej, jenže on byl opilej furt.

On pak nedopadl dobře. Našel si holku, měli spolu děti a jednou dojel ožralej domů, naboural tchánovi auto, ten ho seřval, a i snoubenka mu řekla, ať se vzpamatuje. On řekl, že se vzpamatovat nepotřebuje a že na ně sere. No, našli ho oběšeného…

Asi karma no…