Strach

Emoce, jako jsou radost a strach, ovládá část mozku, která se jmenuje amygdala. Tyto dvě nejstarší emoce pomáhaly přežít už dinosaurům. Pokud má člověk pocit, že je v ohrožení, amygdala spustí obrannou reakci, jejímž následkem vám tělem projde adrenalin a vy reagujete buď ztuhnutím, protože tím pádem nejste vidět, útěkem, což je asi nejčastější reakce, nebo útokem jak verbálním, v případě člověka, tak i neverbálním.

Problém ovšem nastává v případě, kdy jste určitému druhu ohrožení vystaveni dlouhodobě, jako to bývá u žen, které zažívají domácí násilí. V tomto případě se informace o určitém druhu ohrožení ukládá jako datová stopa, pokud přirovnáme mozek k počítači pro automatizování procesů, a je spuštěna i v případě, když k žádnému ohrožení v podstatě nedochází. Klasickým příkladem z domácího násilí je zvýšený hlas v případě psychického teroru anebo rychlý pohyb v případě fyzického násilí, popřípadě kombinace obojího. Toto naučené obranné chování však může být naprogramováno i z dětství, například pokud otec hodně pil, a poté byl agresivní. Pak dítě nebo dospělý člověk, pokud vidí opilého muže, a to i v situaci, která se jich přímo netýká, tak se mozek začne automaticky připravovat na obranu a osoba se začne cítit nepříjemně. V podstatě každá událost, která může vést k ohrožení a je prováděna opakovaně, pomáhá amygdalu naprogramovat na obranné reakce.

Při traumatu zaviněném domácím násilím žena reaguje nepřiměřeně na jakékoliv zvýšení hlasu, popřípadě rychlé pohyby v její blízkosti, protože amygdala automaticky spouští obrannou reakci. Žena pak reaguje podrážděně, popřípadě volí útěk, což vede k problémům ve vztahu i s mužem, který násilné chování nevykazuje. Přeprogramovat amygdalu tak, aby na tyto reakce nebyla tak náchylná, je dlouhodobý proces, který se neobejde bez terapie a medikace. Tento proces ovšem může trvat až několik let. V některých případech však nedojde k vyléčení tohoto traumatu nikdy a člověk pak není schopen navazovat dlouhodobější vztahy s partnery.